Společné cestování a my

Společné cestování: ano nebo ne?

Společné cestování může být pro mnoho z nás okamžikem, na který se těšíme několik měsíců, pro jiné je to noční můra, jíž se snažíme za každou cenu vyhnout. A jak to máte vy? Ráda bych se v tomto příspěvku s vámi podělila o mé zkušenosti, které jsem překvapivě získala, v době kdy jsem učila angličtinu. V jedné z hodin jsme měli téma společné cestování. V učebnici byl jeden takový hezký příběh, který mi, jak se u takovýchto hloupostí často stává, uvízl v paměti. Myslím si totiž, že autor se musel inspirovat skutečnou událostí! Příběh byl následující: Tři kamarádky se rozhodly, že se společně vydají na výlet z Anglie do Paříže. Nicméně jim ale několik dní před odletem nečekaně odpadla jedna kamarádka, kvůli akutnímu zánětu středního ucha. Musely proto hledat náhradu. Sice našly, ale zruinovali si tak celý výlet! Slečna, se kterou cestovaly, si na všechno stěžovala a nechávala za sebe své tak zvané kamarádky neustále platit. Dívky se domů vrátily naprosto znechucené až na Margaret, která si výlet náramně užila. Mohli bychom z toho vyvodit novodobé rčení: Na výletě poznáš (ne)přítele! Zažili jste někdy něco takového?

Advertisements

A co na Česku nesnáším?

Minule jsem psala o tom, co na České republice miluju. Miluju úplně všechno, teda téměř. Přesto jsou věci, které bych nejraději změnila.

  1. Popíjející děti – Ať u jdu kamkoliv, téměř vždy narazím na děti, které sedí na lavičkách nebo obrubnících a popíjejí alkohol. Dívky bývají oděné velmi spoře, vlasy nabarvené a na obličeji mají namalovaný obličej druhý. Možná jsem konzervativní, ale nerozumím tomu, proč se děti snaží být dospělí a nechávají si mezi prsty proklouzávat ta nejlepší léta, kdy ještě nemají kromě školy jiné starosti. O alkoholu ani nemluvím. Kdyby bylo po mém, zakázala bych nejen prodej, ale i konzumaci alkoholu mladistvých. Já vím, že to zakázané je, ale proč to tedy nikdo nekontroluje?
  2. Popíjející dospělí – Alkohol je v České republice velice oblíbený, o tom žádné. Nedávno jsem ale brzo ráno spěchala na autobus a v nádražním kiosku sedělo několik štamgastů a před sebou měli pivo. Že by snídaně? Jak nás asi musí vnímat turisti? indir
  3. Chlad – A teď nemám na mysli zimu, ale to, jak jsou lidé chladní. Schválně si všimněte, až budete v jiné zemi, že jsou lidé na ulicích vřelí, s úsměvem se zdraví a i koupě pečiva například v takové Itálii je velký zážitek a pohlazení na duši. Ale ještě není všem dnům konec. Snad bude líp.

Jak se mi žije v Česku

Teď jsem si uvědomila, že jsem se sice rozhodla blogovat o tom, jak se žije v různých zemích, ale ten základ jsem vynechala. Na mém blogu měl být jako první příspěvek o naší krásné rodné zemi, České republice.

Příroda

Během svých cestovatelských chvil jsem toho viděla spousty, ale vždy, když přejedu hranice Česka, se rozhlídnu a zalije mě pocit lásky k rodné vlasti. Ty kopce, louky, lesy, řepka olejka… viděli jste někdy Česko z letadla? Jedno pole vedle druhého, je to jako skládačka, jako puzzle. Nádhera!

1512073

Jídlo

Ať je české jídlo sebenezdravější, pokaždé při svých toulkách světem myslím na to, až si dám vepřo knedlo zelo nebo vepřové výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem. A rohlíky s vysočinou. A nesmím zapomenout ani na hovězí vývar s nudlemi. A všechno to pěkně zapiju Veltlínem.

Vánoce

Já ty české Vánoce prostě miluju. Ať jsme sebeateističtější stát, nikdo nám neupře krásný zvyk Vánoc. V posledních letech všichni nadávají na tlačenice v obchoďácích, já si zase myslím, že Vánoce jdou prožít i jinak. Není to o dárcích přeci.  Kapr, cukroví, stromky, ta pohoda a naše české pohádky… Tohle mi nikdo nikdy nevezme!vanoce

A mohla byh psát dál a dál, ale tohle… tohle jsou moje primy!

 

Co máte na Česku rádi vy?

Alghero, Sardinie

Sardinie je druhý největší ostrov Středozemního moře. O obyvatelích se mluví jako o Sardech. Jsou na to velmi pyšní a rozhodně je třeba je neoznačovat za Itali! Sardinie si dopřává určité autonomie, ale rozhodně ne dostačně, jak vám potvrdí každý Sard. Oproti Italům jsou Sardové mnohem klidnější, s velkou láskou ke svému ostrovu. Sardové příliš necestují a já se jim nedivím. Na jejich ostrovu je totiž vše, co si člověk může přát – voda, moře, hory a úrodná půda. Sardové vyrábí dobré víno, sýry a sardská kuchyně se vyrovná té italské.

Krásné sardské kroje.

Někdy vám mohou připadat trochu divocí a uzavření, ale druhý den vás překvapí úsměvem, malým dárkem či pozváním na večeři! Stačí jen proniknout k jejich srdci.

Z celé Sardinie jsem si nejvíc oblíbila Alghero. Alghero je jediná část Sardinie, která patří k doposud přeživší “říši” katalanské (jih Francie, sever Španělska, Baleáry a právě Alghero). Takže se zde mluví italsky, sardsky a katalánsky. Alghero má krásné kamenné centrum a hned 5 kilometrů od nej je přírodní park Porto Conte, kde najdete mnoho upravených turistických cest. Procházet se zde můžete mezi úžasně vzrostlými stromy a uvidět rostliny a ptáky, která jen tak někde jinde nezahlédnete. Můžete si také udělat výlet do Neptunovo jeskyně, a to buď lodí z Alghera a nebo autobusem až k mysu Caccia a odtud po vytesanách schodech až do jeskyně. Krásný zážitek.

A pak se vrátíte do Alghera a v davu veselících se lidí si najdete malý bar a dáte si sklenku výborného místního červeného! Ať žijou Sardové!

Malta – ostrovní stát

Malta je malé soustroví na jihu Sicílie. Hlavním ostrovem je Malta, menší je Gozo a mezi nimi je ještě malý ostrůvek Comino a pár dalších malých šutrů v okolí. Je to pro mne netypické, že Malta získala nezávislost, když ostatní a mnohem větší ostrovy zůstaly součástí kontinentálních států …

Malta je všeobecně známá ve spojení s maltskými rytíři, kteří sem byli vyhnáni ze zeleného a plodného Korfu. Asi byli trochu v šoku, když připluli na tuhle hromadu kamení, podobně jako já. Po zeleném řecku je bělost a tak trochu bezútěšnost Malty ještě výraznější a ještě bezútěšnější.

V současné době je ostrov navíc plný hotelových komplexů a výškových budov. V noci je vše plné světel a života, ale ve dne, pod rozpáleným Sluncem, je ostrov šedobílý a obraz zachraňuje jen modř průzračného moře a nespočetná tetování na kůži Malťanů. Ze všech států Středozemí, je Malta země s nejvíce potetovaným obyvatelstvem!

Další zajímavost. Typická Maltská rodina s třemi dětmi má 4 (slovy čtyři) auta! To znamená, že počet aut cirkulující po ostrově převažuje počet obyvatel! A při procházce městem je to sakra znát! Proč jich mají tolik? Jedno do práce, jedno na večer a jedno na víkend či na nákupy … tak asi tak. Ještě, že tu mají dostatek větru, co odfoukne smogy někam na kontinent.

A lidé? Nu, záleží kde a záleží kdo. V nejvíce turistických zónách vám servírka podá nápoje s takovým výrazem, že máte strach, že jsou otrávené. V obchodech stěží pozdraví. Jediné, co uslyšíte je částka k úhradě. Je zde také vysoký počet migrantů z Afrika a jižní Ameriky. Budete-li mít příležitost si s některým z nich popovídat, jen do toho. Oba z toho budete mít zážitek! Jinak zajímavý postřech na téma Malťané a jejich migranti je zde.

Hlavní město, La Valetta, má něco do sebe, to nelze popřít. Kamenné domy, starobylé paláce a zahrady, procházka městem je kouzelná. Uvidět a zmizet. A na Maltu se už nevrátit.

Pylos na Peloponésu

Už jsem psala o Řecku, ale pouze o tom ostrovním. Řecko kontinentální je něco úplně jiného. Alespoň mě to tak připadá. Ale abych zmenšila šanci na to, že mluvím úplně z cesty, upřesním, že mám teď na mysli Peloponés. Peloponés byl dlouho hlavním producentem potravin pro celé Řecko a to už od antických dob. Dodnes je povážován za velmi úrodný a pochází odtud nejlepší olivový olej a i produkovaná vína nejsou špatná. Mimochodem moc doporučuji ochutnat Biovino z Kalamaty. Prodává se jeden a půl litrových plastových lahvích, stojí okolo 3 euro 50, je moc dobré a druhý den vás z něj nebolí hlava!

Další velký rozdíl oproti ostrovům je, že turismus zde byl “objeven” pouze před deseti patnácti lety. Služby tudíž nejsou příliš rozvinuté, pláže nejsou oblopeny pouští hotelových komplexů a lidé jsou opravdovější.

Romantický klidný Pylos

Pylos je dobrým příkladem. Malé město se nachází na jihozápadě Peloponésu. Pro Řeky je významné, protože zde získali svou nezávislost v bitvě Navarino v roce 1827. Na městě samotném byste to ovšem nepoznali. Převládá tu klid a pohoda. V zimě spíše mrtvé, probouzí se s teplými dny a životem kypí zejména v červenci a srpnu, kdy jsem přijíždí přece jen několik turistů. Místo je krásné a na Řecký standart ani ne tak moc drahé. Koupíte zde výborný žitný chléb za 90 centimů, cappuccino s sebou za euro a řeckou pitu za dvě. Plachetnice, které sem připlouvají, mohou zakotvit v marině zdarma. Je tu také pevnost, kterou lze navštívit za tři eura. Uvnitř hradem pod stromy je moc příjemně a lze si zde udělat pěkný piknik. Místo je ideální také pro widsurfing či kanoing. I s karavanem zde můžete na pár dní zaparkovat a nikdo vás nebude vyhánět, ani po vás něco chtít. Lidé jsou tu prostě v klidu a ikdyž možná nejsou nejbohatší, rozhodně nevypadá, že by strádali natolik, aby se museli zadlužovat, jak se často stává u nás. (Mě se to podařilo s nebankovní půjčkou u Ferratum.cz, naštěstí problém už vyřešen!)

Jó, Pylos … to je pravá řecká pohoda!

Manchester

Ve svých studijních letech jsem ani já neodolala možnosti jet studovat do zahraničí. Možnosti, které moje univerzita přes erasmus nabízela, byly ovšem celkem limitované. Nakonec jsem zvolila tu nejjednodušší a zabydlela se tak na 5 měsíců v britském Manchesteru.

Great Manchester z vesmíru!

Manchaster je třeba vyslovovat s pěkným “a”, aby vám místní rozuměli. Samotné město je součástí velké aglomerace, která seskupuje historické město Manchester s původně samostatnými okolními vesnicemi. Jedná se o druhou britskou nejvíce zalidněnou oblast. O to víc mě překvapil pocit, že Manchester je malé město. A vlastní původní Manchester skutečně nijak velký není! Celé centrum se dá obejít pěšky, pokud jste tedy dobrými a vytrvalými chodci.

Rozhodně se tu však dějí velké věci! Manchester je zejména město multikulturní. Míchají se tu všechny národnosti světa a pokud se v tom nebude rýpat a zůstanete na povrchu věci, lehce nabydete dojmu, že zde multikulturalismus nepůsobí žádné problémy.

Večerní život zde funguje naplno. I v únoru, při teplotách blízkých nule, se zde setkáte s Angličankami v minisukních a tílkách, jak se vesele přesouvají mezi diskotékami. Rozhodně si dopřejte pintu dobrého piva v jedné z malých typických hospůdek, nejlépe někde na periferii. Praskající dřevo v krbu, brnkané tóny na kytaru vytvářejí perfektní atmosféru. Ušetřete si také alespoň na jeden či dva koncerty. Stojí to za každou libru!

Život tu ovšem rozhodně není levný. K dopravě doporučuji kolo pochybného vzhledu (nejlepší obrana proti zlodějům), ale s dobrým zámkem. Káva i pivo stojí celkem dost, takže je lepší si tyto požitky dopřávat jen při speciálních příležitostech. A jako všude v Anglii zaplatíte hodně moc za bydlení, ve kterém vám navíc bude velmi často zima. Rozhodně si tedy nazapomeňte teplé ponožky, svetr a popřípadě péřový spacák!

Navzdory všemu se mi v Manchesteru moc a moc líbilo a ráda vzpomínám na svých pár měsíců v tomto neuvěřitelně živém, barvitém a zároveň přátelském malém velkoměstě!